Svatební tradice – kde mají svůj původ?

Mnoho lidí se dnes drží svatebních tradic a ani netuší, kde mají kořeny a k čemu skutečně sloužily. Většina z nich pochází od našich pohanských předků, kteří měli opravdu propracované bohaté obřady. Příchod křesťanství sice mnoho z těchto zvyků vytlačil, ale většinu se odstranit nepodařilo, a tak byly pokřesťanštěny a dodnes se nám dochovaly jako „církevní“. Tradice vycházely zejména z obav ze zlých duchů, nepřízně matky přírody či bohů. Lidé se také snažili pozitivně ovlivnit svůj osud – vše, co učinili novomanželé, mohlo mít následky. A tak se dodržovaly přesně předepsané postupy, aby se odehnaly špatné vlivy.

Pojďte společně nahlédnout pod závoj tradičním zvykům a prozkoumat, co se za nimi skrývá!

Družba a družičky

Zatímco při současných svatbách nemohou družičky chybět, pojem družba již není tak známý a mnoho lidí neví, co si pod ním představit. Družba byl na dřívějších svatbách nepostradatelný – dohlížel totiž na hladký průběh obřadu, bavil hosty a zastával organizační úkony. Jeho úkol však začínal již mnohem dřív před samotnou svatbou, ještě v době, kdy probíhaly námluvy. S jeho pomocí totiž otec nevěsty a otec ženicha řešili otázky věna a jiné majetkové záležitosti. V dnešní době družbu nahradil svědek, který se obvykle stará o zábavu i drobnou organizaci.

Naopak družičky plnily funkci čistě ochranářskou. Stát se jimi mohly pouze svobodné dívky a musely mít šaty velmi podobné svatebním šatům, ve kterých se vdávala nevěsta. Bylo to proto, aby zmátly zlé duchy a ti tak nemohli poznat, která z nich je nastávající manželka, a nemohli jí nijak uškodit. Ženichové se duchů bát nemuseli, a tak pánský svatební oblek nebyl v historii tolik důležitý.

pansky_svatebni_oblek

Otázka vlastnictví

V minulosti ve většině kultur byla každá svobodná žena považována za majetek svého otce. Proto doprovází nevěstu k oltáři. Co dneska považujeme za milý zvyk, v minulosti vlastně jen znamenalo změnu „majitele“. U slovanských národů však toto předání byl pouhý symbol, protože obřadu předcházelo plačtivé loučení s rodiči i rodným domem. Poté, co se nevěsta rozloučila, na krátkou chvíli nebyla ve vlastnictví nikoho a byla tak snadným terčem pro zlé duchy. Jelikož ti se ukrývali hlavně v zemi, nesměla se ani kouskem svatební boty dotknout země. Na obřad většinou jela na voze či na trakaři, kde ji poté vyzvednul otec, který ji před zlými silami chránil, než došli k oltáři.

Květiny a rýže

Když ženich a nevěsta vycházejí z kostela, podle tradice mají být zasypáni rýží. Tento zvyk má zajistit, že manželé budou mít všeho dostatek. Velmi často se také kolem novomanželů rozhazují květiny – ty měly v minulosti přilákat bohyni plodnosti a zajistit tak úspěšné pokračování rodu. Zajímavé je, že pokud mělo rozhazování květů splnit svou roli, musely to udělat svobodné dívky – panny.

V náručí přes práh

V minulosti bylo běžné, že ženy byly unášeny a nuceny do sňatku s únoscem. Proto přenést ženu přes práh domu symbolizuje, že již muži patří. Pod prahem domu mohou také bydlet zlí duchové, pokud tedy manžel svou ženu přes něj přenese, ochrání ji před nimi. Duchové poté přestanou škodit, ale naopak budou ochraňovat celý dům. To, že duchové sídlí pod prahem, podporuje i zvyk, že sousedi a příbuzní novomanželů sypají před práh domu oříšky, obiloviny či drobné mince jako dar, oběť pro bohy, aby zahnali nečisté síly a požehnali domácímu krbu.

Podělit se o jídlo

Společné pojídání jídla (nejčastěji polévka, ale může to být i jiný pokrm) z jednoho talíře je moc pěkný zvyk. Měl symbolizovat nejen spolupráci novomanželů, ale také to, že je ve vztahu potřeba brát i dávat rovným dílem. Muž krmící ženu jí dává najevo, že s ním nebude strádat, a žena krmící muže to, že o něj bude za každých okolností pečovat.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *